CO JE HŘÍCH?
Jen chvilku potom, co vyzval Ježíš celníka Léviho k následování, přihodila se zvláštní událost. Celník jej sice okamžitě poslechl. Avšak napřed pozval Ježíše k sobě domů, na hostinu. V místnosti u stolu seděli jeho kolegové. Povolání celnické, bylo v té době hodnoceno jako spolupráce s okupantskou mocí. Kvůli tomu, že cla, vybírali právě ve prospěch římského místodržitele. Navíc se celníci horlivě snažili vyzískati i něco pro sebe a proto k ustanovené sazbě ještě navyšovali částku ve svůj prospěch.
Farizeové i zákoníci a po jejich příkladu i ostatní židé s nimi pohrdali a vyhýbali se jim. Nezbylo proto celníkům nic jiného než držet spolu pohromadě. U jejich stolů pak bývali i další vyděděnci společnosti, jako nevěstky a jiní hříšníci. Ti všichni byli trnem v oku nejen židovským náboženským předákům, ale i všem židům, kteří sami sebe považovali za zbožné a bez chyby. Jinak řečeno za lidi spravedlivé.
Tato skutečnost nejlépe vysvítá z otázky, kterou zákoníci z farizejské strany položili Ježíšovým učedníkům: Jak to, že jí s hříšníky? Ježíš dobře slyšel o čem je řeč a nemeškal s odpovědí: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky.“
I v dnešní době je mnoho lidí, kteří si svoji hříšnost nepřipouštějí. Naopak, často při rozhovorech tvrdí: že nikoho nezabili, neokradli, a nic zlého nečiní! Většinou v tomto faktu hledají důvod, proč nepotřebují chodit do kostela, či sboru, proč pro ně není důležité číst Bibli. A aby dotvrdili opodstatnění svého přesvědčení, pak mnozí z nich prohlašují, že zřejmě ani Bůh není, protože jinak by se nemohl dívat na všechno to zlo, které ve světě je. Určitě by takové věci nemohl dopustit.
Položme si tedy otázku: proč je ve světě zlo a smrt? A co je to vlastně hřích?
Většinou se lidé domnívají, že je s nimi vše v pořádku pokud nevraždí, nepáchají pohlavní nezřízenosti, žijí poctivě, čestně, a milují svou rodinu. I mezi křesťany se s podobným názorem můžeme setkat. K vlastní sebe spokojenosti jim stačí nejen ono předchozí, ale i skutečnost, že čas od času utrousí nějaký ten peníz na dobročinné účely. Je však s takovým člověkem z pohledu Božího opravdu vše v pořádku?
Co je vlastně hřích? Většinou se pod tímto označením rozumí jednotlivá provinění. Tak jak je popisuje Písmo svaté. Třeba lež, tvrdost srdce neláska, pýcha, závist nesvornost, lenost, neochota odpouštět, násilí, touha po moci, často spojovaná s intrikami a násilím.
Tato a další jiná provinění jsou však jen následky jednoho velkého hříchu. Hříchu, který je zdrojem všech světových nesnází. Zajímá vás, co to je za provinění, jehož příčinou se šíří zlo?
Podobnou otázku položili Izraelci proroku Jeremiášovi, když jim podle slova Hospodinova oznámil, jaké těžkosti na ně přijdou.
“ Stane se, až oznámíš tomuto lidu všechna tato slova, že ti řeknou: Proč Hospodin proti nám vyslovil všechno toto veliké zlo? Jaká je naše vina? Jaký je náš hřích, kterým jsme zhřešili proti Hospodinu, svému Bohu? Jr 16,10 :
Jeremjáš pak dostal za úkol vyřídit lidu tuto odpověď:
„ Váš hřích je v tom, že mě vaši otcové opustili a chodili za jinými bohy, sloužili jim a klaněli se jim. Jr 16,11-13;
Dobře si povšimněme této odezvy, protože naznačuje dvě důležité skutečnosti.
1. Opustili mě, řekl Hospodin. A to je onen hřích, kterým se provinili první lidé hned v ráji. Bůh učinil vše pro to, aby Adam a jeho žena mohli žít ve spokojenosti a dostatku. Eva však poslechla našeptávání božího nepřítele. On nejprve jí a pak i Adamovi zpochybnil Slovo, které jim dal Bůh. Had sliboval, že pokud sní ovoce ze stromu, který jim jejich Stvořitel zakázal, budou sami jak bohové, protože poznají nejen vše dobré, ale i zlé. Byli to Adam a Eva, kdo poprvé opustili Boha, vyměnili Jeho pravdu, za lež hada. Tímto svým počínáním se k Bohu otočili zády. Gn 3,1: a další verše.
2. Izraelité se zřejmě proviňovali modloslužbou, když zaměnili slávu nepomíjitelného Boha za zobrazení pomíjitelného člověk ano i ptáků a čtevrnožců i plazů. Vyměnili Boží pravdu za lež a klaněli se a sloužili tvorstvu místo Stvořiteli. To vše další, co následovalo, bylo jen důsledkem toho, že se od Boha odvrátili.
Člověk byl stvořen jako náboženská bytost, jak čteme. I řekl Bůh: Učiňme člověka k našemu obrazu, jako naši podobu, aby panovali nad mořskými rybami, nad nebeským ptactvem, nad dobytkem a nad celou zemí i nad všemi plazy pohybujícími se na zemi. Gn 1,26:
Bůh stvořil člověka ke svému obrazu, stvořil ho k obrazu Božímu, stvořil je muže a ženu. Gn 1,27:
Ve slovech být obrazem Božím, je vyjádřena schopnost člověka, žít s Bohem v obecenství. Je to vyjádření blízkého vztahu. To však neznamená, že by tím člověk byl podoben robotu, který musí činit pouze to, k čemu byl naprogramován. Bůh dal lidem možnost se rozhodovat a to i proti němu. Z té příčiny, aby mu lidé nemohli vyčítat, že nemají jinou možnost.
Řekla jsem, že lidé byli stvořeni jako náboženské bytosti. Touha po duchovním naplnění, v člověku zůstává, i když se od Boha odvrátí. Proto si lidé hledají různé náhrady místo živého Boha.
Vidíte, jak to pokračuje? Nejprve odvrácení, pak modloslužba což znamená, že lidé uctívají kde co a kde koho, jenom ne Nejvyššího!
Avšak nelze říci, že by On trestal odpadlíky. Nikoli, pouze jim ponechává svobodu, lépe řečeno, nechává je na pospas jim samým. Chceš žít vzdálen ode mne, tak poznáš, co takový život obnáší. Svojí zatvrzelostí, svým odpadlictvím člověk trestá především sám sebe. Objevuje se u něho strach a neklid. Obojí se pak od něho přenáší i na ostatní lidi. Je to jako nemoc. Množí se problémy, s nimiž si neví rady. Před nimi jej nemohou ochránit ani známosti, ani peníze, ani jiný majetek.
To však není Božím trestem pro něho. Podobně, jako není trestem, že zmokneme, když si do deště vyjdeme bez deštníku, anebo jiné patřičné ochrany. To promočení je pouze důsledkem našeho chybného rozhodování. Dobře tuto pravdu pochopíme z jiného biblického verše na toto téma: Můj lid vyměnil svou slávu za to, co není k užitku. Děste se nad tím nebesa, ustrňte nesmírnou hrůzou je výrok Hospodinův.. Vždyť můj lid spáchal dvojí zlo: Opustili mne, pramen živé vody a vykopali si cisterny, puklé cisterny, které vodu nedrží. Jr 2,13
Zkusme si to představit. Opustili studnici, která je zdrojem života. Místo ní vytesali nádrž, cisternu a nanosili si do ní vodu a pak se spoléhali, že vždy bude co pít. Spoléhali se na dílo svých rukou, třebaže bylo nedokonalé a snadno se mohlo porouchat. Co by se stalo? Při nedostatku vody, by nemohli uhasit krutou žízeň. Nastalo by ubývání sil a hrozila by smrt. Ovšem, pokud by se nenavrátili zpět. Nepřehlédněme, je řeč o dvojím zlu. Tím prvním je opuštění zdroje života. Tím druhým je, že si člověk udělá náhradu, nebo najde náhradu za živého Boha, i když taková náhrada nemůže trvale uspokojit.
Řekla jsem, že, HŘÍCH odvrácení se od Boha, působí jako nemoc. Nejprve se projevuje na jedinci, který se jej dopustil. Ale jako nemoc je i nakažlivý. Četli jsme, vaši otcové
mne opustili., klaněli se jiným Bohům. Jak účinkuje nákaza v synech? V potomstvu, těch, kteří opustili Boha?
Na jejich adresu Hospodin vytýká: Vy však jste činili horší věci, než vaši otcové, hle každý z vás si žije podle svého zlého zarputilého srdce a mne neposlouchá. Vnímáte tu gradaci? Ten pád stále hlouběji, stále do větší ztracenosti? Synové se již ani neobtěžují vyrábět, či hledat si modly, protože bohem, si připadají být sami.
Důsledkem takového života pak jsou narušené lidské vztahy, neláska, války, násilí, podvody, protože každý pak myslí jen sám na sebe a měřítkem všeho je mu vlastní Já.
Nyní se nabízejí dvě námitky. Ta první by mohla znít. No dobře, ale toto se přece týká jen těch, kdo o Bohu vědí, kdo Boha poznali. A pak se od Něho odvrátili. Ale nikoli těch, kdo Boha nepoznali.
Není tomu tak. Apoštol Pavel napsal, že to, co lze o Bohu poznat je lidem přístupné, Bůh jim to přece odhalil. Jeho věčnou moc a božství, které jsou neviditelné, lze totiž od stvoření světa vidět, když lidé přemýšlejí o jeho díle, takže nemají výmluvu. Římanům 1,18-19
Další možná námitka pak zní. :
Jak k tomu přijdou děti těch, kteří Boha opustili a vychovali své děti v nevěře? Ty přece za svůj ateismus nemohou? Nevěra dětí je zaviněna rodiči. Je jisté, že určité procento nákazy tímto hříchem existuje,
Ale jak jsme si již citovali z listu apoštola Pavla, tak možnost poznat Boha, je bez rozdílu dána všem, když přemýšlejí o přírodě, která je obklopuje. A za stvořením vidí Stvořitele a ne nějaký velký třesk, či jiný moudře se tvářící výmysl těch, kteří nad sebou nechtějí mít žádnou autoritu.
Teď řeknu něco provokujícího. Kladli jsme si otázku, proč je na zemi zlo? Odpověď zněla pro odvrat od Boha, a následné modloslužbě. Za pohrdáním Autoritou a za druhé za chozením ne po Božích cestách, ale podle vlastního zarputilého srdce.
Nyní vás chci upozornit na biblický verš, který mnohé z vás bude šokovat. Sami si jej můžete přečíst. Zní takto: „Já jsem Hospodin a jiného už není. Iz 45,7: Formuji světlo a tvořím tmu, činím pokoj a tvořím zlé; já, Hospodin, činím toto všechno. Zdá se Vám tato skutečnost krutá? Není.
Bůh dal možnost člověku žít s ním i žít bez něho. A to nese s sebou možnost se rozhodovat, ale také pak nést následky svého rozhodování. Někdo, podobně, jako syn z Ježíšova podobenství, docela přirozeně a samozřejmě, zůstává s Bohem, jako ten syn se svým otcem. Mt 21,30
A jiný zase potřebuje poznat mnohé těžkosti, zakusit mnoho zlého, aby si uvědomil ten rozdíl, aby dovedl ocenit pak Boží lásku.
Znáte přísloví, pýcha předchází pád? Naznačuje, jak to s pyšným člověkem jde od deseti k pěti až k pádu do všelijakých krutostí, lstivostí a tak dále. Ten, kdo je pohlcován hříchem ztrácí schopnost se navrátit k Bohu, hřích jej stále víc a více zotročuje.
Proto musel přijít na tuto zemi Boží Syn, Pán Ježíš Kristus, aby vzal na sebe Hřích lidské vzpoury, z něhož se další hříchy odvíjejí. Na lidském těle, které na sebe Ježíš vzal, musil být potrestán hřích, zničen Ježíšovou smrtí. A tím způsobem přijít o svou moc, aby ti, kdo v v Ježíše uvěří, mohli vysvobozeni z rukou nepřítele, a prosti strachu jej zbožně a spravedlivě ctít po všechny dny svého života. Proto musel Ježíš zemřít na kříži, být pohřben a třetího dne vzkříšen z mrtvých slavnou mocí svého Otce, aby ti, kdo v něho složili svou naději, už hříchu neotročili, ale žili s Bohem a pro Boha z moci Ducha svatého.
Ať patříme do jakékoli kategorie, ať již mezi ty, kdo od dětství žijí v úzkém společenství s Bohem, či zda byla doba, kdy jsme se Bohu odcizili, nebo zůstáváme dosud v Jeho neznalosti, pak pro nás všechny je nabízena Boží milost, být syny a dcerami Božími. To neznamená, že po té, již nebudeme se proviňovat nějakým hříchem, ale že se budeme vyhýbat vědomě hřešit. A zhřešíme-li neúmyslně, pak budeme cítit nepokoj, dokud hřích nevyznáme. Abychom mohli hřích vyznat Bohu, musíme si jej nejprve uvědomit. Ti, kdo si o sobě myslí, že nad ně není, se vlastně Boží milosti zříkají. Vždyť Ježíš, řekl: Lékaře nepotřebují zdraví, ale nemocní. Nepřišel jsem pozvat spravedlivé, ale hříšníky. Amen.