DŮM NA SKÁLE
Bible nás v osmé kapitole 1. knihy Mojžíšovy uvádí do situace, kdy končila potopa světa Gn 8,13-21 Křesťané velmi dobře znají vypravování o Noémovi, a pro ty z vás, kdo jste o této biblické události nečetli, nebo ani neslyšeli, mám dobrou zprávu. Můžete si přečíst celý děj, který je popsán v knize Genesis(1 Mojžíšova) od kapitoly 6 až do právě zmíněného úryvku v kapitole osmé.)
Mluva Bible je úžasná, jednou prostou větou, je naznačen konec Božího trestání a začátek nadcházející milosti. „Když začaly vody vysychat.“ Ano, právě to byl onen významný okamžik. Ze všeho lidstva byli zachráněni jenom ti, kdo byli v arše. Někdo by mohl začít ve spojitosti s touto skutečností se zabývat otázkou o nespravedlivém trestu, pro zahynulé v běsnícím živlu.
Jak by však mohlo být nespravedlivým něco, co Bůh rozhodl, když On sám je spravedlivý, milosrdný a plný lásky?Vinu musíme hledat jinde.
Připomenu, když Noému Bůh oznámil, že sešle potopu, tak mu zároveň rozkázal, aby stavěl archu. Jeho příkaz se mohl zdát podivný, vždyť na onom místě nebyla ani řeka, ani potůček, ani jiné místo, v němž by se voda držela. Noé však poslechl i přes to, že sklízel od svých současníků opovržení. Měli ho za blázna. No, řekněte sami, na kopci stavět loď, kdo to kdy viděl? My však jistě nejsme tak skeptičtí, protože jsme již i ve své vlasti poznali, co dovede způsobit příval. Noého současníci, se mu posmívali. Ani je nenapadlo vzít vážně jeho varování a rovněž se pustit do podobné stavby, nevzali si z něho příklad, byli přesvědčeni, že těmi rozumnějšími v této věci, jsou oni sami.
A pak se naplnil čas, plavidlo bylo hotové, a Noého rodina i ostatní tvorové byli uvnitř.
Noého víra musela být opravdu převeliká, když se měl v dané situaci spolehnout na to, že Boží slovo je věrné a pravé! Apoštol Petr napsal církvi:
všichni se oblékněte pokorou vůči sobě navzájem, vždyť "Bůh se staví proti pyšným, pokorné ale zahrne milostí."
Pokořte se tedy pod mocnou Boží ruku, a on vás v pravý čas povýší.
Všechnu svou starost svěřte jemu, vždyť jemu na vás záleží.
Noé se pokořil, bez odmluvy plnil, co mu bylo řečeno, nestavěl se svým rozumem nad Boží slova. Nezapochyboval navzdory vší vynaložené námaze, kterou mu poslušnost přinesla. Zůstal odhodlaný a pevný navzdory výsměchu. S naprostou důvěrou jednal podle zjevené vůle Nejvyššího! A pak nastala hodina, kdy se spustil příval, a otevřely se propusti spodních vod.
Tehdy poznali i ostatní lidé, že Noého víra, práce a varování nebyly marné. Počali k Noémovu korábu vzhlížet s úctou a mnohými prosbami o vpuštění, ale již jim to nebylo nic platné! Již by nepomohlo, ani kdyby k Bohu volali Pane, Pane, zachraň nás! A víte proč? Proto,že odmítli činit Boží vůli. Neboť odmítli uvěřit Bohu.
Voda všechny zahubila! Noého Bůh povýšil v našich očích jako příklad poslušné víry. K Noému tehdy promluvil Bůh a on svým současníkům tlumočil Boží vůli a zároveň ji i plnil.
K nám všem,ať jsme věřící, či nevěřící v jediného Boha, prostřednictvím Písma svatého hovoří Syn Boží, Ježíš. Říká nám něco velmi podobného. Odhaluje jak je možno se zachránit před Božím hněvem a soudem. Shrnuto říká: Věřte mi, že skrze mne, v mé smrti a vzkříšení i nanebevzetí, vám nebeský Otec nabízí spásu. Nechce s vámi jednat podle vašich hříchů, touží, abyste se obrátili od svých marných cest a živi byli.
Takovouto víru pán Ježíš připodobňuje ke stavbě domu. Mt 7,24-29
Je to opravdu velmi poučné podobenství. Dva muži si vystavěli dům. Je docela možné, že obydlí druhého bylo honosnější. Na tom nezáleží! Důležité bylo na čem, který z nich stavěl. První budoval své sídlo v potu tváře, hloubil a kopal základy do skály. Pro tuto činnost, se musil zřejmě mnoho zříci, především svého času. Musel odložit sebelítost a hledět k cíli. Jinak by neobstál!
Ten druhý se jen povýšeně usmíval. Jeho stavba byla dokončena dříve, a tak sám sobě připadl chytřejší, než ten bláhovec na skále!
Nepřeslechněme, že tímto podobenstvím, nás Pán Ježíš upozorňuje na skutečnost, že pravá hodnota víry se ukáže až ve zkoušce, která přijde.
Spadl příval. První dům šťastně obstál a jeho majitel měl důvod k radosti. A ten druhý? Když počala stoupat voda hnaná vichřicí, jeho majitel už marně litoval, že se rozhodl tak, jak se rozhodl. Živel jeho dům zcela zničil a podle slov Pána Ježíše, ten pád byl velmi veliký. Zřejmě v jeho troskách pak zahynul i on sám.
Ježíš z Nazaretu vždy hovořil zcela jasně a srozumitelně, ke svým posluchačům. Hovoří tak i k nám. Kdo chce pochopit a přijmout, že stavět svůj dům na skále znamená stavět svůj život na Božím Slovu, ten se může radovat. Jestliže použil jako základ své životní cesty, slovo Boží, brzy pozná co je naprostá důvěra v Boha a Bohu. A dojde přesvědčení, že rady v evangeliích nechtějí člověka deptat, ani nejsou břemenem navíc.
Pojďte ke mně, všichni upracovaní a obtěžkaní, a já vám dám odpočinout.
Vezměte na sebe mé jho a učte se ode mě, neboť jsem mírný a pokorný v srdci, a vaše duše najdou odpočinutí.
Mé jho je totiž příjemné a mé břemeno lehké."
Mt 11,28-30 Život je již takový, že sebou nese těžkosti i radosti. Pro každého člověka.
Ani my křesťané nejsme z toho vyňati. Ale v tom všem můžeme vítězit slavnou mocí Boha, který si nás zamiloval a povolal ke své slávě. On sice dopouští někdy na nás velice svízelné a kruté chvíle. Ale nedává nám zkoušku, kterou bychom nemohli unést. Nýbrž s každou zkouškou, která přichází, buď ukáže na východisko z ní, anebo nám dá sílu, abychom mohli obstát. 1K 10,13
Otázka: činí tak všem lidem? Nikoli, jenom těm, kdo slyšeli evangelium, uvěřili a počali na něm budovat svůj život. Bůh nikoho k víře nenutí. Dopřává každému jedinci bez rozdílu, aby se svobodně rozhodl, zda bude žít s Pánem Ježíšem, nebo bez něho. Slovy podobenství řečeno, zda bude budovat dům svého života na skále, nebo na písku.
Noé po té, co byli zachráněni, při prvním vstupu na suchou zem, vybudoval Hospodinu oltář. Na něm obětoval několik zvířat. To byl jeho způsob vyjádření vděčnosti a projev chval.
Od nás Bůh nic podobného nežádá. On nás ústy žalmisty učí přinášet mu jinou, jemu milou oběť:
Přines Bohu oběť díků a plň svoje sliby Nejvyššímu. Až mě potom budeš v den soužení volat, já tě ubráním a ty mne budeš oslavovat. Mne oslaví ten, kdo přinese oběť díků, ten, kdo jde mou cestou, tomu dám zakusit Boží spásu. Ž 50,14-15.23 Amen.