Žijeme v době plné špatných zpráv, Doléhá na nás velké množství tísnivých pocitů, které jsou ovlivněny i stávajícím stavem počasí.
Vždy si ale připomínejme, že nejen lidé v rozdílných částech světa, ale i u nás jsou na tom daleko hůře než my. Někdy však ani toto nepomáhá a deprese na nás doléhají a následně se objevuje veliké množství otázek.Jistě někteří z vás, kdo čtete toto zamyšlení, jste zakusili již v nejednom případě, že vám Bůh pomohl.
Podobně se o tom přesvědčili i Iraleci , v době svého zotročení v Egyptě. Také jim pomohl Bůh, když je pomocí rozličných znamení prostřednictvím Mojžíše vyvedl ze země jejich trápení.„ Když farao propustil lid, Bůh je nevedl cestou do pelištejské země, i když byla kratší. Bůh totiž řekl: Aby lid nelitoval, když uvidí hrozící boj, a nevrátil se do Egypta.
Pokud jste si ještě neosvojili příběhy a události z této druhé biblické knihy, Exodus, velmi vám ji doporučuji k přečteníBůh tedy vedl lid oklikou, pustinou k Rákosovému moři. Tak synové Izraele vystoupili sešikovaní z egyptské země.“ Ex 13:17-18:
Byli šťastní, ale pak přišel hlad, a oni začali Mojžíšovi vyčítat, že je vyvedl proto, aby na poušti zemřeli hladem. Nevolali sami k Bohu, o Boží pomoc. Naopak. Reptali a kladli si otázky? Může vůbec Bůh pomoci i n yní? Ex 16:1-3Ano zcela podobně jednáme i my, když se objeví nějaké další soužení. Možná, že nahlas nereptáme, ale podobné otázky jako Boží lid na poušti, si jistě klademe. V mysli máme sice zkušenost s Boží pomocí v nějakém těžkém problému. Ano, pomohl, ale může pomoci na příklad i člověku, který ztratil práci? Může způsobit, aby člověk i v takové situaci vyšel s penězi z podpory? A co třeba urovnat nepřátelské vztahy mezi politiky? Nesváry v rodinách? Podobné otázky nejsou divné, protože často nás takové rozhádané prostředí zatěžuje a toužíme po zlepšení.
Možná, že se modlíváme za členy svých rodin, za přátele, anebo i za ostatní lidi, aby byli spaseni, aby uvěřili v Pána Ježíše. A zdá se nám, že se nic neděje. A zase zde je dotaz v našem nitru Může to Bůh vůbec učinit? Za každou podobně zformulovanou větou je skryto přemýšlení, zda opravdu Bůh pomoci chce? Zda může přispět svou mocí, když je tolik prosebníků?! Jak by to mohl všechno stačit?V podobných chvílích je dobré vzít do rukou Bibli a přečíst si celý Žalm. Ž 78:1-72
Rozhodně nelitujte času který jste takto věnovali pozornému čtení .Má v sobě náboj povzbuzení!Není v něm pouze zmínka o častém zásahu sv. Boha v prospěch pospolitosti, ale žalmista zmiňuje i jejich další nové pochybování.
Můžeme si pak pomyslet: kdyby mně Bůh v mých problémech pomohl takovým způsobem, jako jim, jistě bych pak již nikdy nepodlehl, nepodlehla pochybám. Moje doufání by zůstalo nepohnutelné! Opravdu?Žalm sedmdesátýosmý nemá sloužit jako podnět k povyšování sebe sama, nad jejich skutky, byl napsán proto, aby čtenáře a posluchače vedl k chvále mocného a milosrdného Boha!
V jeho obsahu můžeme nalézt i příčiny nevěrnosti, může se nám stát zrcadlem, které nás upozorní, pokud i my jednáme stejně?!Na jeho počátku čteme:
„Lide můj, naslouchej mému poučení, nakloňte ucho k řeči mých úst. Otevřu ústa v příslovích, vypovím hádanky dávnověké. Co jsme slýchali a pochopili a o čem nám naši otcové vyprávěli, nezatajíme jejich synům. Budoucí generaci budeme vypravovat o Hospodinových chvályhodných skutcích, o jeho síle a jeho divech, které učinil. Ustanovil svědectví v Jákobovi, v Izraeli vydal zákon a přikázal našim otcům, aby s ním seznamovali své syny, aby ho poznalo budoucí pokolení -- synové, kteří se jim narodí. Ti povstanou a budou to vyprávět svým synům, aby složili svou důvěru v Boha, nezapomínali na Boží činy, jeho příkazy střežili a nebyli jako jejich otcové, pokolení umíněné a vzpurné, pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl Bohu věrný. Ž 78:1-8:Ano Bůh vše koná proto, aby si lidé vzájemně předávali svědectví o jeho mocných a láskyplných činech, Ž 145:1-7
Ale je potřeba také hovořit o trestech pro ty, kdo mu vzdorují, kteří se domnívají, že si vystačí sami se svými silami i vlastním rozumem.Toto praví Hospodin: Prokletý je muž, který spoléhá na člověka, tělo pokládá za svou sílu a jeho srdce se odvrací od Hospodina. Bude jako jalovec v pustině, neuvidí, když přijde dobro, usídlí se na vyprahlých místech v pustině, v solné, neobydlené zemi. Jr 17:5-6
Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na člověka.Lépe je hledat útočiště v Hospodinu než spoléhat na přední muže. Ž 118:8-9:
Proč konkrétně měli Izraelci seznamovat své syny s Božími skutky? Dělo, či mělo se tak činit proto, aby se dozvěděli, že je má Bůh rád, že mu jsou drazí tak, jako jemu zřítelnice vlastního oka. Proto o ně pečoval, proto je vysvobodil z Egypta, proto je vodil prostřednictvím Ducha svatého v podobě ohnivého sloupu v noci a oblaku ve dne. Byli chráněni jeho láskou, ale pro jejich nepřátele se staly znamením zániku.Izraelité měli za úkol vyprávět svým synům o Boží pomoci, aby se dozvěděli, o spolehlivé jistotě Božích slov Ex 10:2
Nesplnění tohoto příkazu způsobovalo v nich samých a následně, i v jejich potomcích nestálost ve víře. Kolísání, Vzhlížení k Božstvům okolních národů, dokonce i k uctívání předmětů, které si sami zhotovili.Na příklad v době nepřítomnosti Mojžíšově, si nechali od jeho bratra Árona zhotovit zlaté tele a pak mu vzdávali úctu a oslavovali onu neživou věc, o níž tvrdili, že je to jejich Bůh, který je vyvedl z Egypta. Ex 32:10-35
A navzdory tomu všemu i oni, jak se z žalmu dozvídáme, se v době úzkosti obraceli, a rozpomínali se. Ne však na Boha, ale na činy svých otců. Po jejich způsobu pak volávali k Bohu. Volávali a ono to fungovalo, bylo jim pomoženo, získávali zkušenost, že Bůh je věrný, že jim odpověděl, že jim přispěl na pomoc.A přece jim něco podstatného chybělo! Neměli svědectví v srdci. Víra neroste z vidění, z pozorování, zbožnosti druhých. Když si tuto důležitou zásadu neuvědomujeme, pak se také snažíme přivést k víře lidi tím, že jim pouze vyprávíme o tom, jak nám, či někomu jinému Bůh v té či oné záležitosti pomohl.
Víra neroste jinak, než ze slyšení Božího Slova o Boží lásce a věrnosti. Ř 10:17Proto i Izraelci upadali do častých pochyb a reptání, protože neměli v sobě zdroj síly k tomu, aby tak nečinili. Neměli ten úmysl v srdci. Nevěděli, proč Bůh pomáhá. Neuvěřili plně v Jeho moc a slávu, v Jeho slitování, prostě oni to slovo o Bohu nevzali vážně, nepřijali je do svých srdcí!!! Ž 119:10
Mohly bychom si položit otázku Proč náš národ s takovými předky, jakými byli na příklad, Mistr Jan Hus, anebo Jan Amos Komenský a jiní, se od Boha odvrací k rozličným léčitelům, magnetizérům, k horoskopům, k vykladačům karet anebo k astrologům, věštcům, či uctívání slunce, přírody, anebo jiným božstvům a ne k živému Bohu?
Víra postavena na zbožnosti a zkušenostech víry, těch, s nimiž se setkáváme, opravdu nestačí! Je potřeba aby každý člověk sám na sobě zakusil, aby poznal, že Bůh je takový, jak je psáno!. V jedné básni od Jana Nerudy, nacházíme tato slova:Je sláva otců krásný šperk pro syny, však kdo chceš ctěn být, cti si dobuď sám. Jinými slovy bych řekla: Je to krásné, že se chlubíš skutky a vírou těch, kdo byli před tebou, ale co ty sám, sama? Máš Boha v srdci? Uvěřil jsi v Něho a Jemu zcela bez výhrad?V první kapitole Janova evangelia čteme: Filip zase vyhledal Natanaela a řekl mu: "Nalezli jsme toho, o němž psal Mojžíš v Zákoně i proroci, Ježíše, syna
Josefova z Nazaretu." Natanael mu namítl: "Z Nazareta? Co odtamtud může vzejít dobrého?" Filip mu odpoví: "Pojď a přesvědč se!" Jan 1,44-49 CEPPřesvědč se, že Bohu na Tobě záleží. Cesta k tomu vede prostřednictvím Písma svatého. Ukládáním si jeho moudra a zpráv o lásce i činech Božích do vlastního srdce. Vede prostřednictvím zůstávání v onom slovu, což docela prostě znamená, nejen ve slyšení, nejen ve čtení, ale také pomocí přemýšlení o něm, rozjímáním nad ním. Ž 119:9-16
O Pánu Ježíši je napsáno, že On, je, oním živým slovem, skrze něž Bůh tvořil svět, že on sám je oním živým slovem Božím, žitou Boží pravdou. J 1:1-5Proto také svým učedníkům řekl: Beze mě, nemůžete činit nic! J 15:5
Když jsem byla malým děvčátkem, pozorovala jsem zbožnost svého tatínka, a když pak později přišly problémy, rozpomenula jsem se na ony dávné prožitky a podobně jsem jako tatínek, volala k Bohu i já. Bůh mi pomohl, chvála Jemu za jeho lásku! Ale já jsem velice brzy na Boha zapomněla. Proč? Protože jsem nebyla vyučena tomu, co vše nebeský Otec v Pánu Ježíši pro mne učinil. Stavěla jsem na člověku, ne na Pánu Ježíši KristuAž když jsem po létech slyšela onu dobrou zprávu o Ježíši, o Jeho smrti na kříži, že byla i za mne, že zemřel proto, abych i já, pokud v něho uvěřím, již na tomto světě nebyla sama a ztracená, rostla ve mně touha blíže poznat Pána Ježíše. A to šlo pomocí Bible i prostřednictvím biblických hodin, Když jsem pak pochopila, co i pro mne Bůh přichystal, odevzdala jsem svůj život Pánu Ježíši. Tehdy se i pro mne otevřela cesta do Božího království, které zde na zemi se začíná a v Bohu své naplnění má! J 1:12-13
Důvěřovat Bohu se naučíme velice snadno, když vezmeme vážně Boží slovo, opravdově to, co bylo slíbeno proroky a stalo se prostřednictvím Ježíše. Není třeba žádné učenosti, stačí pouhé přitakání víry, stačí říci, ano, věřím a přijímám Tě, Pane. Bůh přece dokazuje svou lásku k nám tím, že Kristus za nás zemřel, když jsme ještě byli hříšní. Ř 5:8Zde tedy hledejme zdroj důvěry. Čerpejme ji ze Slova Božího, které říká: Tak Bůh miloval svět,(což znamená tebe i mne) že dal svého jednorozeného Syna, aby každý, kdo v něho věří nezahynul, ale měl život věčný.
Ano, Bůh miluje i tebe! A již jednal v tvůj prospěch. Dal li svého Syna za nás všechny, tedy i za tebe, jak by potom spolu s ním nám nedaroval vše, co k životu potřebujeme?Se srdcem plným vděčnosti jej za to chvalme! Amen