4.NEPŘÁTELSTVÍ
Ale ničemovi Bůh říká: Proč si odříkáváš má ustanovení? Proč si bereš do úst mou smlouvu,
když nenávidíš kázeň a když jsi má slova hodil za hlavu?
Toto vyprávění nebude dlouhé. Když mi dal Pán Ježíš výše uvedené napomenutí, prožívala jsem tehdy velké nepřátelství ze strany svých nadřízených i ze strany státního tajemníka pro věci církevní.
Není rozhodující blíže vysvětlovat oč se jednalo. Samozřejmě, že jsem ihned celou záležitost v modlitbě Bohu předala, a on mi dal ujištění“Neboj se, jsem s tebou!“
Leč já jsem nebyla ochotna se Bohem mi daného povzbuzení, přidržet.
Znovu a znovu jsem každý den otevírala Bibli a dožadovala jsem se dalšího ujištění. Dvakrát mi Bůh vyhověl. Avšak já jsem jej ve svém strachu, nepřestávala dále urážet svojí nedůvěrou. Navíc, a to bylo hodně zlé, jsem na svém muži žádala, aby totéž dělal i on. Nechtěl, ale kvůli mně vždy vzal Písmo svaté do rukou a na některém místě je otevřel.
V onen den, kdy přetekla míra Boží trpělivosti, jsem já obdržela výše zmíněný verš z padesátého žalmu. A manžel otevřel Písmo na slovech:
Avšak i nyní je Hospodinův výrok: Navraťte se ke mně celým svým srdcem, s postem, s pláčem a s kvílením.
Manžel se rozplakal lítostí, že jsme svým počínáním zarmoutili a rozhněvali našeho Boha. A mně konečně došlo, jak velikým hříchem je nevěřit Hospodinu.
Skutečně jsme tenkrát s bázní činili veliké pokání a muž se za mne modlil a prosil, aby mi Pán odpustil, aby mi pomohl a posílil mne, aby on sám naplnil moje srdce důvěrou, neboť já, to ze své síly nezvládnu. Bůh jeho modlitby vyslyšel.
Od toho dne jsem Bohu již důvěřovala a porážku neokusila. Celá záležitost ze strany mých nadřízených byla pak vyřízena v můj prospěch.
CHVÁLA BOHU !