4.PÝCHA
„Vyberte si dnes komu budete sloužit….“
Joz 24,15:
Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost.1P 5,5:
V čase do nějž spadá následující svědectví, již jsem měla za sebou kazatelský kurz pro laiky, a otevřenou možnost, ke kazatelské službě. I zkoušky z teologického minima byly šťastně za mnou. Jednoho dne mi bratr farář řekl, že mám podat výpověď ze svého zaměstnání, protože mne církev již brzy chce pověřit kazatelskou službou. S radostí jsem souhlasila a svůj záměr ohlásila na osobním oddělení podniku, u něhož jsem byla zaměstnána. Rozmlouvali mi můj úmysl, ale já jsem si stála na svém, a výpověď jsem podala.
Dříve než budu pokračovat, musím říci, že jsem v té době bydlela v podnájmu. Svůj byt jsem již předtím přenechala jednomu ze svých synů. Po mém jednání na podnikovém ústředí, za mnou přijel sám
ředitel podniku. Odmítl jít dovnitř. Stáli jsme proti sobě na dvorku. Překvapil mne vynikající nabídkou. Mluvil o mnohem větší prodejně, než byla ta, kterou jsem vedla. Nový obchod se měl otevírat za čtrnáct dnů v sousedním městě. I výše platu by značně přesahovala mojí dosavadní mzdu. Ředitel hovořil i o novém bytě 3 + 1 první kategorie, určeném pro vedoucí prodejny, s možností se hned nastěhovat. Podívala jsem se mu do očí a řekla: „Ne, děkuji! Již jsem rozhodnuta, budu sloužit jako kazatelka v církvi československé husitské“. Zůstal stát s otevřenou pusou. Myslím, že by nemohl být více překvapený, kdyby vedle něho přistáli Marťané. Po chvíli se vzpamatoval a řekl: „No dobrá! Přesto však vám dávám ještě tři dny na rozmyšlenou!“ a odešel. Vrátila jsem se do svého pokojíku značně zmatená. Hned reagovat záporně na ředitelovo lákání, bylo snadné! Ale mít před sebou celé tři dny rozhodování?! Myšlenky vířily hlavou. Co když si Bůh nepřeje, abych nastoupila do služby? Není jeho vůlí, dát mi dobře placené zaměstnání, abych mohla církev finančně podporovat?
Co mám dělat? Můj Bože, co mám dělat?
Poklekla jsem a před sebe na postel položila Bibli. Úpěnlivě jsem pak prosila: Bože, smiluj se, Pane Ježíši, prosím tě veď mojí ruku, abych otevřela Bibli na místě, skrze které mi dáš radu. Jen tě prosím, odpověz mi! Slibuji ti, že se zachovám podle tvého slova. Děkuji ti a očekávám na tvou pomoc!
Pak jsem otevřela Písmo svaté a zrak mi spočinul na osmém verši ze čtvrté kapitoly Matoušova evangelia:
Pak ho Ďábel vzal na velmi vysokou horu a ukázal mu všechna království světa a jejich slávu.
A řekl mu: „Toto všechno ti dám, jestliže padneš na zem a pokloníš se mi.“
Tu mu Ježíš řekl: „Odejdi, Satane. Vždyť je napsáno: ‚Pánu, svému Bohu, se budeš klanět a jeho jediného uctívat.‘ “Mt 4,8-10:
Byla jsem dojata rychlou a konkrétní odpovědí. Překvapila mne i skutečnost, že tím, kdo mě chtěl odvést od služby, nebyl Bůh, ale ďábel! Předchozí nejistota i pochyby byly pryč. Ještě v tu chvíli jsem se telefonicky spojila s ředitelem podniku a jeho lákavou nabídku odmítla. Domnívala jsem se, že jsem překonala s pomocí Boží překážku,
která mi byla dána do cesty, ale opak byl pravdou.
Výpovědní lhůta se chýlila ke konci, když mi z vedení církve bylo oznámeno, že státní souhlas nutný pro můj nástup do služby, nebyl dosud dán. Doporučili mi, abych ještě tři měsíce pracovala u Pramene. Tak se tehdy ona potravinářská firma jmenovala. Domnívala jsem se, že to bude snadné. Neboť jistě budou rádi, budu – li ochotna u nich pracovat jako prodavačka brigádně. Ale ouha! Bylo mi řečeno:“ Buď zůstanete v pracovním poměru jako vedoucí, kde nyní jste, anebo v opačném případě, nemáme zájem.“
Pocítila jsem velké zklamání a lítost. Pochopitelně jsem šla na faru oznámit svůj nezdar. Bratr farář se mne snažil uklidnit. Naší rozmluvě naslouchala jedna ze sborových sester. Řekla mi:
“ Moje švagrová pracuje v lázeňském domě a právě nedávno si mi postěžovala, že nemohou sehnat nikoho k mytí nádobí. Tam vás určitě zaměstnají!“
Mlčela jsem, ale v duchu jsem si posměšně řekla:“ To zrovna! JÁ a budu někde umývat nádobí!
S bratrem farářem jsme se domluvili, že druhý den jeho autem objedeme některé podniky ve městě. Doufali jsme, že něco pro mne seženeme. Začali jsme spořitelnou, pak jsme se poptávali na poště, a ještě i v nějaké prodejně, která nepatřila podniku PRAMEN. Byli jsme také v mlékárně. Všude mne velice přívětivě přijali, domluvili se mnou nástup na druhý den, ale když jsem přišla, omlouvali se, že dostali příkaz mne nezaměstnat. Od koho byl vydán, to neřekli. Jezdili jsme celý týden, ale marně!!! Poslední den, zastavil bratr farář auto a zeptal se mne:“ Tak kam teď pojedeme, zbývají ještě tři možnosti: Tiskárna, zahradnictví a také ty lázně.“
V TÉ CHVÍLI JSEM POROZUMĚLA.
Všechno přece do sebe tak zapadalo! Pochopila jsem, že jsem se nestala obětí lidské schválnosti. To si sám Pán použil lidské zloby k tomu, aby mne pokořil. Nebylo zbytí, než ze sebe soukat zahanbeně své doznání:
„Bratře faráři, když mi sestra Vlasta pověděla o možnosti umývat nádobí v lázních, v srdci jsem touto možností pro sebe pohrdla, nezdála se mi pro mne dostatečně vhodná! Ale Pán Bůh mi nyní ukázal, že pyšný člověk, jako jsem já, se na práci pro Jeho království nehodí. Velice lituji svého provinění a prosím Boha i vás, za odpuštění. Jsem rozhodnuta do těch lázní nastoupit a vím s určitostí, že mne tam také rádi přijmou.“
Stalo se tak, V lázních jsem následovně pracovala čtyři měsíce, k jejich, ale také ke své spokojenosti. Po práci jsem se nemusela zabývat žádnou starostí jako v obchodě. Mohla jsem o to více se věnovat Pánu! Velké a podivuhodné jsou tvé činy,Pane Bože všemohoucí!