O MODLITBĚ
(probíráno při Biblické hodině.)
Tato úvaha není vyčerpávajícím zpracováním, biblického pohledu na modlitbu.
Nejprve si povíme, co vlastně modlitba je. Modlitba je rozhovor s Bohem.
Někdy se může jevit, že je pouze jednostranným rozhovorem. Ale nikdy tomu tak není!
Bůh vždy naši modlitbu slyší, pokud nás od něho nevzdálila naše vědomá zatvrzelost, a nepravost,
tedy hřích. V takovém případě je třeba, napřed Bohu doznat svoje provinění,
a prosit jej o odpuštění! Ž 32,2-5; 2Pa 7,13-14
Modlitba je svěřování se Bohu.Ž 37,5; Projev úcty. Ž 145,1-3;
Též ale i zmlknutí před ním. Ž 37,7; Ž 62,2-6
Přímluvná modlitba:
Tak se modlíme vždy, když prosíme za druhé lidi. 2K 1,11; Jk 5,14-16; 1S 7,5; Sk 7,60
Bůh k takovým modlitbám lidi vyzývá! Mt 5,44
V Bibli se nesetkáváme pouze s pojmenováním modlitba, modlit se, ale ve spojitosti s ní bývají užívána i jiná slova.
Jde o rozdíly, které naznačují, jakým směrem se modlitba ubírá.
Často se však během modlitby dostane na všechny projevy, anebo se v ní vystřídají alespoň dva.
Hledání Boha
V průběhu této modlitby jedná se spíše o zmlknutí před Nejvyšším. Touhu přiblížit se mu.
Lépe jej poznat, najít jej. Což znamená získat jistotu Boží přítomnosti. Vnitřní ujištění.
Jistotu, že On o mně ví! Právě teď! Přesně a do detailu ví, kde jsem, a co prožívám. Př 8,17
Dotazování se Hospodina:
Při ní se modlitebník táže Boha na radu. Chce zjistit, jak by se měl v dané situaci zachovat.
Ale pozor! Turista by udělal chybu, kdyby do mapy nahlédl až v okmžiku, kdy na své cestě zabloudí.
Podobné je to s věřícími. Nejprve je třeba si naplnit srdce slovem božím.
Ono samo pak ukazuje cestu, kterou se dát. Ž 27,11
V případě opomenutí této pravdy se dostáváme do nesnází. Může pak být již pozdě s hledáním východiska!
A přece existuje možnost pokání. Pokorného navrácení se k Bohu s přiznáním viny,
a s prosbami za odpuštění Za 1,3
Je většinou spojená se zaséváním slova Božího do srdce, a pokáním. Ž 119,2; Ž 34,19:
Prosba:
Modlitebník v jejím průběhu prosí Boha za určitou, konkrétní věc 1S 1,17
Modlitba chval:
modlící se děkuje Bohu za prokázanou milost, po které sice toužil, ale ani za ni neprosil.
Nebo se prosit neodvažoval. Gn 29,35 ; Ž 145,18
Modlitba vzývání:
Jde o toužebné, uctivé, zbožné vyslovování jména Boha, nebo Pána ježíše.( viz stránku: Důležitá poznámka) Sk 2,21
Vzývání Božího jména je přirovnáno k útěku do ochranné věže, ve vysoko položeném, nedobytném hradu. Př 18,10
Pokud ji praktikujeme, je nám dáván vhled do různých situací. Při této modlitbě nestačí pouhá touha a vytrvalost,
ale i očekávání, že Bůh vyslyší naší prosbu, a dopřeje nám tuto modlitbu mít nejen v mysli, ale i v srdci.
Pro takovou modlitbu je někdy užit výraz: volání Hospodina Ž 145,18
Modlitba chval, díkůvzdání, i velebení,
je modlitbou díků, za osoby, věci, události, ale také i za stvoření, za moudrost, krásu, zvuky barvy, tvary, druhy ,
kterými nás nebeský otec každodenně obklopuje. Ko 1,3; Ž 103,1-2
Modlitba vyvyšování Božího jména: Iz 25,1-5 není možná bez Jeho oslavy. Iz 12,1-4; Da 2,23: Ale musí pramenit z čistého srdce.
Ne jen tak na oko lidem.
„A když se modlíte, nebuďte jako pokrytci; neboť ti se rádi modlí, stojíce v synagogách a na rozích ulic,
aby je viděli lidé. Amen, pravím vám: Mají už svou odměnu.
Když ty se modlíš, vejdi do svého pokoje, zavři za sebou dveře a pomodli se k svému Otci,
který je v skrytu, a tvůj Otec,který vidí v skrytu, ti odplatí zjevně
Když se modlíte, neopakujte naprázdno slova jako pohané, neboť ti se domnívají, že budou vyslyšeni pro množství svých slov.
Nebuďte proto jako oni; vždyť Bůh, váš Otec ví, co potřebujete, dříve, než jej poprosíte". Mt 6,5-8.
Nezapomínejme, že přístup k Bohu, máme jen proto, že Ježíš nám otevřel k němu cestu.
" Když tedy, bratři, máme smělou důvěru, že smíme vstoupit do svatyně Ježíšovou krví,
cestou novou a živou, kterou nám otevřel skrze oponu, to jest skrze své tělo,
a když máme velikého kněze nad domem Božím, přistupujme s opravdovým srdcem v plnosti víry,
se srdcem očištěným od zlého svědomí a s tělem obmytým čistou vodou.
Neochvějně držme své vyznání naděje, neboť ten, který dal slib, je věrný.
Když tedy máme velikého velekněze, který prošel nebesy, Ježíše, Syna Božího, držme pevně to vyznání". Žd 10,19-23:
"Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž takového,
který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.
Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství,
a nalezli milost ku pomoci v pravý čas". Žd 4,16
A Buďme Bohu vděčni za dar modlitby. Amen