CHOZENÍ S BOHEM

To prvé, čím chci začít dnešní úvahu, je radost. Radost z jedné velmi důležité skutečnosti, kterou si určitě přečtěte z Janova evangelia. Jan 17,15-21 Doufám, že jste si povšimli Ježíšových slov, či přesněji řečeno, úryvku jeho modlitby:v níž prosil za své učedníky: Neprosím, abys je vzal ze světa, ale abys je uchránil zlého. Neprosím, však jen za ně, ale i za ty, kteří uvěří skrze jejich slovo. Chápete zdroj mé radosti? Je to skutečnost, že se Pán Ježíš modlil i za nás. Neboť my jsme ti, kteří prostřednictvím psaného Ježíšova slova v Něho mohli uvěřit. Pánu Ježíši záleželo na každém z nás, protože i za nás se rozhodl obětovat svůj život.

Tématem dnešního zamyšlení bude chození s Bohem. Co to znamená a jak toho dosáhnout.

Začnu u žalmisty, tím, co je napsáno. Ž 116,5-10 Můžeš opět odpočinout moje duše, neboť Hospodin se tě zastal…Před Hospodinem smím dál chodit v zemi živých.
Chceme-li pochopit, co myslel žalmista oním výrazem, chodit před Hospodinem dobře si povšimněme jeho řeči. Co se dělo s oním mužem? To napovídá on sám. Žil a věřil v Boží blízkost a Bůh mu často tuto jeho víru potvrzoval vyslyšením modliteb. Pak najednou na něho přišla veliká pokušení. Dotíral na něj strach o budoucnost. Říkal si, co se mnou bude, jak toto vše může dopadnout? Neviděl žádné východisko z celé situace, setkal se s nepřátelstvím a zřejmě i s věrolomností, protože si naříká, že se domníval, že každý člověk je lhář. A jako by to nestačilo, objevila se i těžká smrtelná nemoc, o níž říká, ovinuly mne provazy smrti. Umíme si jistě představit, jaké pochybnosti o Boží přítomnosti na něho dotíraly.
Ví o mně Bůh? Možná že ne, možná se vzdálil, asi mu na mne přestalo záležet. Avšak Bůh není věrolomný a jeho slovo je věrné, a jestliže slíbil, že ti, kdo v něho doufají, nebudou zahanbeni, pak to určitě vždy platí. Žalmista se potácel mezi beznadějí, ale jak říká, uvěřil jsem, tak to znamená, že se vždy znovu vzchopil. Že znovu vzýval jméno Boží. A pojednou počal chápat, že tím vším, co na něj dolehlo, jakoby Hospodin mu říkal, je lehké ve mně věřit, když se ti dobře daří. Ale jaká bude tvoje víra, vydrží tvoje víra všechny tyto zkoušky? Protože jenom ti, kdo mi opravdu důvěřují, nabývají nové síly a poznávají, že Já, jsem jejich pomoc, vždy velmi osvědčená. Žalmista v těchto trýznivých časech obstál. Nevadí, že se jeho víra podobala míči, s nímž si pohrávají mořské vlny, takže jednou byl nahoře a jindy se ocital ve stavu beznaděje. Tím důležitým bylo, že se vždy znovu vzchopil a volal k Bohu. Při tom on nevěděl, že Bůh na něho nedopustí zkoušku, kterou by nemohl unést, ale že se zkouškou také buď mu dodá síly, anebo z ní připraví východisko.

Stalo se a onen tolik zkoušený muž, radostně vyznal. Opět smím chodit před Hospodinem v zemi živých. Což znamenalo, opět budu dál žít a radovat se z tvé blízkosti, Bože!

Chodit před Hospodinem to není jenom poznávat Boží pomoc, získávat, všemi těmi zkušenostmi jistotu, že Bůh sice dopouští, ale nikdy neopouští!!! Chodit před Bohem to neznamená jen skutečnost Božího vedení, jeho lásky, ale také uvědomování si odpovědnosti k Boží autoritě… Uvedu příklad:
Za všechny jsem vybrala situaci, kdy Abraham se dozvěděl, že jeho synovec Lot, i ostatní obyvatelé města Sodomy a ještě dalších tří jiných sídel, byli zajati, vojáky, kteří do země vtrhli. A že spolu s nimi, byl odcizen i veškerý majetek. Gn 14,11-16 Co asi dělal muž tak bohabojný, jako byl Abraham? Jistě se modlil. Vyplývá to z jeho pozdějšího prohlášení. Abraham nebyl člověkem, který by se ve všem spoléhal pouze na sebe, na vlastní sílu, důvtip, na svůj majetek i autoritu, kterou měl mezi lidem. Abraham především a vždy věřil Bohu. Proto jej prosil o zdar celé osvobozující výpravy. Tolik mu záleželo na záchraně zajatých, že dokonce dal Bohu slib. Pomůžeš-li mi, tak ti slibuji, že si nic sám pro sebe z válečné kořisti nevezmu, a že ani si nevezmu za vysvobození zajatců od nich žádný dar… Bůh jeho modlitbu vyslyšel. Celá akce se zdařila. A pak se Abraham dostal do situace, kdy mu Sodomský král nabízel cenné dary, jako odměnu za vysvobození. Abraham si mohl docela klidně vzíti, co mu bylo nabízeno, jednak to bylo zvykem a pak žádný z lidí ani netušil, že by dal Bohu nějaký slib. Avšak Abraham, který chodil před Hospodinem, tedy který si uvědomoval, že Bůh vidí vše a slyší vše, prohlásil. Nevezmu si, co mi nabízíš, neboť jsem dal slib Hospodinu, Bohu svému. Gn 14,17-24
Mohla bych Vám vyprávět mnoho dalších příběhů, v nichž si lidé uvědomovali Boží přítomnost.

Byli však také takoví, kteří se jen pokrytecky tvářili, že jsou Bohu oddáni. Účastnili se Bohoslužeb v chrámu, zatímco doma si počínali docela jinak.

Víme o tom, ze svědectví proroka Ezechiele. Jednou jej Hospodin ve zjevení vybídl, aby prokopal zeď a nahlédl, jak žijí ti, kteří se považují za představitele Izraelců:A Ezechiel spatřil, jak se hrbí před modlami udělanými lidskýma rukama, jak je obkuřují vonnými kadidly, či jak se obracejí tváří ke slunci, a klanějí se mu. Nemuseli se slovy rouhat vůči Bohu, stačilo, že svým chováním ukazovali, jak pokrytecká a slabá je jejich víra v Hospodina. Protože mu zcela nedůvěřovali, snažili se pojistit si to u model, co na tom, že byly udělány lidskýma rukama, ale co kdyby přece jen se skrze ně projevovala nějaká vyšší moc? Hospodin Ezechielovi řekl, vidíš? A to jim nestačí, že každý ve svém pokoji páchá tyto ohavnosti, navíc je jejich země plná násilí a město plné křivd, lži a neodpuštění. Proto mi jich nebude líto a nebudu znát soucit. Až na ně přijdou těžkosti nevyslyším je, jen ať se obrátí ke svým modlám a pocítí zahanbení. Sami sobě ubližují, protože odcházejí z ochranné zóny mé lásky, a tak sami na sobě zakusí odplatu. Ez 8,6-18
Možná si právě někdo z vás oddychl. To je dobře, že se mne něco podobného netýká. Neklaním se ani modlám, ani slunci, ani nikomu neubližuji, avšak pozor! Je psáno, že vzdor proti Bohu je jako hříšné věštění a ctění bůžků. Neposlušnost, a odvracení se od Boha, jsou tak závažné, jako uctívání model. 1. Samuelova 15:23
Ukázali jsme si, co znamená chodit před Hospodinem: Že je to život ve vědomí: Bůh o mně ví, není místo, kam bych uprchl před jeho Duchem. Zamířím-li k nebi, jsi tam, Bože, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat na nejzazším moři, i tam mne tvoje ruka doprovodí.Ž 139,7-12 Avšak toto vědomí těm, kdo věří, nepřinášelo neklid, ale vedlo je k odpovědnosti, a neslo s sebou radost a pocit jistoty. Amen