DEN ODPOČINKU

Iz 1,13: Nepřinášejte už falešné obětní dary; kadidlo je mi ohavností. Novoluní a soboty, svolávání shromáždění; nesnáším shromáždění,kde je zlo.

Sami si čtěte v 1 kapitola knihy Izajášovy a dozvíte se, že Jeho důvodem k hněvu byl nedostatek věrnosti k Němu a milosrdenství k lidem.

Jak Pán Ježíš připomíná zákoníkům: Učte se, co znamená:“ milosrdenství chci a ne oběti.“

Křesťané počali slavit místo soboty jako den odpočinku neděli, kterou nazývali dnem Páně, protože v neděli vstal Kristus z mrtvých.

Ovšem ani neděle se nemá slavit jako povinnost. Podnětem k ní má být radost. Kdo zachovává neděli, měl by myslet na to, že Bůh, který jej miluje, dokazuje svou lásku i tím, že mu dává čas, v němž se mu smí i může věnovat, blížit se k němu.

Chvála sv. Bohu, že křesťan nepotřebuje čekat až na sedmý den v týdnu, či na nějaký jiný náboženský svátek, ale může k Bohu přistupovat kdykoli.

Apoštol Pavel napsal: přistupujte tedy směle k trůnu milosti, ale můžete to činit jen proto, že Ježíš svojí smrtí na kříži ale i vzkříšením nám tuto cestu k Bohu otevřel

Když jsem byla školačka, tak jsem velice nenáviděla neděle, právě pro tu povinnost, jít do kostela. Jak docela jiné to bylo, když jsem po létech uvěřila, když jsem poznala, jak dobrotivý a milostivý je náš Bůh. Tehdy, když jsem směla pochopit, že nám Ježíš velice dobře rozumí, protože sám na sobě zakusil všechna pokušení jako my, ale nedopustil se hříchu.

Apoštol Pavel radí:

Přistupujme tedy s důvěrou k trůnu milosti, abychom přijali milosrdenství a nalezli milost ku pomoci v pravý čas. Žd 4,16

Kdy je ten pravý čas? Jak je psáno: Neboť praví: Ve vítaný čas jsem tě vyslyšel a v den záchrany jsem ti pomohl.

Hle, nyní je nanejvýš vítaný čas, hle, nyní je den záchrany. 2K 6,2

My pod pojmem vítaný čas, (podle ekum. překladu pravý čas,) si představujeme okamžitý Boží zásah. Chtěli bychom, aby se nám stalo jako té ženě, kterou Ježíš uzdravil z těžké a 18 let trvající nemoci. A to ještě dříve než jej poprosila. L 13,11

Anebo bychom si přáli: když teď poprosím, ať se stane. Bůh ale není kouzelným proutkem. On je milující Otec a podle toho s námi i nakládá.

Naproti tomu smíme mít tu jistotu, že když za něco prosíme, pak je ta modlitba určitě vyslyšena.

Ovšem ne vždy podle našich představ a chtění. Vždyť ani pozemský otec či maminka nemohou splnit přání svých dětí, pokud ve své nevyspělosti žádají o něco, co by jim uškodilo.

Vyhradit si čas pro Boha, je velice důležité a nezbytné, nejen pro náš osobní a duchovní život. Na našem vztahu k Bohu závisí, zda Boží milosrdenství skrze nás poplyne i k lidem, okolo nás.

V prvé řadě to jsou přímluvné modlitby.

Když dovolíme Bohu, aby přebýval v našem srdci, pak poznáme odpočinutí od strachu a úzkostí a nalezneme jistotu a pevnou důvěru v Boží věrnost a pomoc. Pak svým klidem a svým postojem pevné důvěry a spolehnutí na nebeského Otce, našim nejbližším prospějeme. Tím, že jim naším postojem ukazujeme na pramen odpočinutí. Na zdroj pomoci a lásky. Mohou pak i oni začít poznávat Boha, který zjevuje svou moudrost, moc, i milosrdenství skrze svého syna, našeho Pána, Ježíše Krista. Amen