MOC JEŽÍŠOVA JMÉNA
Můj manžel byl navzdory své slepotě soběstačný, jak jsem se již několikrát zmínila. Stačilo, když měl věci pečlivě rozdělené a uložené na stejném místě. A on si vždy pak vzal to, co potřeboval.
Měl mnoho pěkného oblečení, ale když bylo třeba, aby šel k doktorce, vždy k mojí velké nelibosti si bral na sebe oblek velmi starý, který jinak nosil už jen do lesa.
Když jsem byla doma, snažila jsem se jej přesvědčit, aby to nedělal! Šlo to sice velice těžko a bylo k tomu zapotřebí mnoho vlídnosti i trpělivosti, ale nakonec si vzal na sebe oděv jiný.
On totiž byl toho názoru, že když přijde k paní doktorce ve starém obleku, tak s ním bude mít soucit a bude s ním přívětivěji jednat.
Na jeho omluvu musím dodat, že takovéto počínání bylo jen důsledkem toho, čím si musel projít, když tragicky přišel o zrak. Poznával totiž, jak lidi a to i blízcí příbuzní, mohou být zatvrzelí, ale i závistiví. A že proto prospěšnější je v nich probouzet soucit, než závist.
Jednou, po delší době se opět zcela nevhodně oblékl. Trpělivě jsem mu počala vysvětlovat, že si nemusí takto počínat. Ale on k mému překvapení, vybuchl, pln vzteku! Opravdu z něj sršela veliká zlost!
Dívala jsem se s lítostí na něj, překvapená přívalem hněvivých slov. V duchu jsem prosila Boha: Pane, co mám dělat?
Odpověď byla bleskurychlá. Sice jsem neslyšela žádné Boží vnuknutí, ale pojednou jsem věděla, jak se mám s jeho zlobou vypořádat!
Vztáhla jsem ruku, dotkla se jeho ramena a zakřičela:
„Ve jménu Pána Ježíše, ty duchu zlý a zlostný, odstup od mého manžela. Nemáš na něho žádné právo. I on patří Pánu Ježíši, i on je dítětem Božím. A ty ho nebudeš trápit! Táhni pryč!!!“
S mým mužem se odehrála úplná změna. Místo hněvivých slov řekl:“ Že jo, nemá na mně právo, jsem Ježíšův!“
Nastal okamžitý klid. Od této příhody až do manželova odchodu na věčnost k Pánu Ježíši, jsme už pak žili v naprostém pokoji a porozumění! Díky Otče, za Pána Ježíše!
Buďte střízliví a bděte! Váš protivník Ďábel obchází jako řvoucí lev a hledá, koho by pohltil.
Postavte se proti němu, pevní ve víře, vědouce,
že tatáž utrpení se naplňují na vašem bratrstvu po celém světě.
Mějte tedy v sobě to smýšlení, které bylo i v Kristu Ježíši.
Ačkoli byl ve způsobu Božím, nelpěl na tom, že je roven Bohu,
nýbrž sám sebe zmařil, vzal na sebe způsob otroka a stal se podobným lidem.
A když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.
Proto ho také Bůh povýšil nade vše a dal mu jméno, které je nad každé jméno,
aby se ve jménu Ježíše sklonilo každé koleno; ti, kdo jsou na nebi i na zemi i pod zemí,
a k slávě Boha Otce aby každý jazyk vyznal, že Ježíš Kristus je Pán.
Fp 2:5-11
